Záplaty na nebe z kůže odlupuji.
kosti z těla rozdávám,
by podepřely klenbu vesmíru.
Oči Bohu zapůjčuji
pro slzy, které posbírám
polibkem z tváře hladovému.
Poslední zrnko z mého prachu
z každé bolavé molekuly
sypu rovným dílem.
Na bránu boží, na patníky
pro lásku, pro útěchu
pro odpustek s vínem.
Do plamenů pekelných
z druhé hrsti přihazuji
by žárem smrtelných shořelo
jak první neviný hřích.
Hnisavé trny z rány vytrhuji
tobě, sobě, pro jedno jediné slovo..
Gratulujeme! Objevil jsi ztracené pírko! Nejsi ale přihlášen. Rychle se přihlaš, ať můžeš za svou snahu získat body do věrnostního systému.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Thomasnew - když tomu nerozumíš, jdi raději dál beze slov. Mládí není samozřejmě kosmetická vada, ale to ještě neznamená, že musí plácat nesmysly. Básně se píšou i o jiných věcech, než které jsi schopen vstřebat. Čti, čti hodně a uč se... ani nevíš, o čem to je. To není hanba - na to nemáš zkušenost, ale takový odsudek - na ten zas nemáš právo.
No tedy, zni to jako báseň z dávné doby, kdy se panovník blahořečil před lidem.
Takže příjemná změna... pro mě trochu méně stravitelné, težkopádné, ale já težko můžu soudit. Prostě dobré
Nahlédnutí | Pomalé dny | Kolibřík | Zima na duši | Když láska příjde tam kam nemá
Klíčová slova
Bezmoc | beznaděj | bolest | bůh | bitva