Mramorová ramena
tisknu ke kolenům,
přes vlny zlatých kadeří
prosvítá nářek.
Houpavě se tisknu
do černého pláště,
do samoty.
Plotem z lidských kostí
stavím hradby.
Uvízla jsem v prostoru
někde na půl cesty.
Hodnocení:4.17 (celkem: 25, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 48x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Je vážně smutná, i když jsou tam pro mě i takové "jiskřičky", jako třeba přes vlny zlatých kadeří nebo houpavě se tisknu, ale jsou to takové protipóly k dalším veršům, které se tím pro mě zas jakoby umocnňují.
den co den | Tkaničky | Každodenní | . | Už tě nemám