Zkomírající den, těžký vzduch
a pár blesků jen,
udělalo na obloze pruh.
Pruh stříbrný -
co mžikem rozpáral nebe.
Chuchvalce mraků se však hned semknuly
tak jako život a víra v Tebe.
Ve vydupané trávě stan,
jen sám a sám.
A tento malý plátěný chrám
přilákal pár hladových vran.
Staré černé dámy kroužily na všechny strany.
Hukot křídel, silný křik -
pronikal hluboko do morku kostí,
jakoby se dusily vlastní zlostí
a nevydaly ani jediný vzlyk.
Ale co se to tam venku děje?
Nezní to tak, jako když se ďábel směje?
Ve starém prostém chrámu,
v ponurém večerním šeru,
jen dva páry očí
těkajících,
jako když bičem mrská kočí.
Oba dva k sobě schoulení cítili jemný chlad,
mohli se milovat - nemohli spolu být,
a tak rozhodli života se vzdát.
Dívaje se strnule do očí,
krev jim pomalu tuhne.
Všechny nás život zaskočí,
ale ne každý to zvládne.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:1.17 (celkem: 7, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Záblesk |