Z lásky jsme absurdní

Ani nevím, co o tom mám psát. Přečtěte a sdělte mi to sami :o) Díky


Autor: Žabák Poeta, 27.1.2004, Básně

  

Opustit pravdu, jež leží ti u nohou,
spáchat zločin nejtěžší pro lásku,
uchopit za křídla pavučinu snovou,
strhnout si z očí popravčí pásku.

Před střelou do týla nedá se utéct,
nedá se utéct před tvými dotyky,
chtěl bych tvé tělo něžnostmi ztéct,
malovat barvami na tělo svastiky.

V krásném okamžiku laskavého pochopení
vždy, když k životu květinu provázím,
pak v momentě snu cítím ukojení,
v předtuše nejtěžší zločin tvůj překazím.

Se slzami tvými já k životu přivedu
verše vláčně a pomalým tahem,
před tím však vložím srdce své do ledu,
stanu se sám sobě masovým vrahem...

Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.

Hodnocení: 3.5
(celkem: 28, počet hlasujících: 8)

Zobrazeno 24x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>