Tvůj hlas je, zdá se, pasé
a z kaluží
(z něj sesbíraných tich)
už pokrčený v šedovlasém
dusím se dopít
po deštích.
- - -
Já znám ta rána...
štěrbinou střípky z hrudí vran
znám svítání
ta v žebrech vrytá dokořán
i prázdná
slepá
mrazivá
i ta.
Znám dny
v nichž tak jak ve tmě spím.
Z nichž v noci
procitám.
- - -
( jak dlouho asi
žízní ti
co nehledají vodu
jen dlaně
k napití...)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Tam uvnitř | Dnes a denně | Doteky duší | výdechem větráku, co už léta nefunguje | Větrem času...