bylo před půlnocí
ten nahoře
se na nás zeširoka usmíval
a stříbrem bylo vše kolem ozářené
stromy a keře se ti klaněly uctivě
jako vrby až k zrcadlu
a pokradmu aby si nevěděla
šeptaly rybám za tebe omluvu
a ony ti prominuly radost
tvůj zvonivý nahý smích
který rozvlnil hřejivý vzduch
než tma ukryla naše šaty do dutého stromu
zvesela si běžela pohladit rybník po hladině
jen někde nablízku ptáče ze snu zavzlykalo
jinak vše kolem nás se smálo
není moc krásnějších chvil
než tehdy
když koupali
jsme se spolu
Hodnocení:4.75 (celkem: 19, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 29x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Pěkňolinký...a právě to vzlykající ptáče se mi líbí...má to hloubku...vypovídá to o citlivosti nastávající situace...je to předzvěst toho...že zavzlyká štěstím i ta žena
psali jsme si | ještě zazvoní sklenice | můžeš | vzpomínka na léto | máme to zakázáno