Na tak mělké téma se myšlenka víceméně pořád opakuje, na konci jen polibek sejme smutek. Rozpačitost. I když je tam víc slov, sdělení je tam víceméně jedno, řečené jednoduše formou, kterou se se můj čtenář nevyzná ...
A možná, že tvůj závěr bude důvodem, který nemohu ovlivnit. Protože nejde o počet slov, sdělení, ale o to, co z nich by čtenář měl vycítit. Ovšem pokud se tvůj čtenář nevyzná, může být chyba mezi židlí a obrazovkou (tedy písmeny). Nicméně děkuji za zastavení a čas, který si tomuto textu věnoval.
co zůstalo v nás... | vzpomínka na léto | nenadějně po naději | ...a musím ti to dopovídat | zavonět po třešních