Vysoké hory
ostrými hroty řežou
prahy vesmíru
jsou magnet snění
co táhne mě stále zpět
v rudém soumraku
světlo měsíce
otupí hrany smutku
vrchol je blízko
Hodnocení: 4.5
(celkem: 9, počet hlasujících: 2)
(celkem: 9, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Víc se mi líbí první dvě strofky, Marko, tem měsíc už je celkově dost ohraný, ale hlavně smutek, vynechala bych jej, ale i tak solidní miniatura.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)Reakce: Marka 
14.10.2021, 21:46
Vynecháme smutek, ač nám život utek. Budem stále veselí, i když je to v prdeli.
Ps: omlouvám se, jen vynechávám smutek.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
14.10.2021, 21:46Vynecháme smutek, ač nám život utek. Budem stále veselí, i když je to v prdeli.
Ps: omlouvám se, jen vynechávám smutek.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Letní noc | Mé přání | Jsi | Sonet o staré kobyle | Sonet o nepatřičnosti bytí