Houpem se na nitích
svět plný objetí
skrývajíce v dlaních
slzavá údolí
páni i sluhové
v divadle bez lidí
nájemní vrahové
potichu spřádají
epitaf za mládí.
Jsme jenom vlastníci
zpackaných životů
jsme jenom kašpárci
na prahu svědomí
v loutkovém divadle
už nechceme žít.
Stojíme ve frontách
výlohy lákají
v příbězích medových
pod hvězdnou oblohou
na hvězdném koberci
jen s mírnou bilancí
naivity v krvi
okatě doufáme
že je to za námi.
Jsme jenom vlastníci
těch smutných příběhů
jsme jenom kašpárci
ve hře osudu
v loutkovém divadle
zatáhli oponu.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Trochu depresívní, on život je opravdu jiný a náhled na něj se liší od člověka k člověku. Skutečnou hodntu života bych nehodnotil před dožitím padesátého roku - schází ještě mnoha informací pro objektiví hodnocení nutných. Krom toho má ve špatném tvaru ten přechodník ať se vztahuje k čemukoli...
Jo - a směj se co nejvíc... nepodceňuj endorfiny
díky, vím, do padesáti času habaděj, ale právě bez těch informací si to můžem vylít přesně takhle..
k tomu přechodníku, nejspíš tam chybí e, ale já ho tam nechci ,)
Pod setměním tvých řas | Když hvězdy padají | Básnířka | Stále snít | Mir lachte Weinen, wenn ich emporfliegen wollte..