Vcházím po schodech ke dveřím,
mosazná klika na mě křičí
ohlížím se
a snad nikdo jiný to nevidí.
Proplouvám uličkou mezi lavicemi
a míjím svorně klečící.
Však nohu mi z nich nikdo nepotrhne
a já se blížím k oltáři.
Pak hlas varhan ticho prolomí,
klečící rázem stojí
a zpívají
a studno je mi zas.
Neznám slova této písně
ač bych ráda,
ráda význam pochopila.
Není mi dáno záda křivit,
v ústech krev a tělo okusit.
A tak odcházím potichu
s hlavou dolů
kolem soch a obrazů.
Viděla jsem dveře z obou stran
a tak mohu odejít.
V ruce tisku mosaznou kliku
a nikdo na mě neječí.
Hodnocení:4.22 (celkem: 38, počet hlasujících: 9)
Zobrazeno 72x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Velice hluboké myšlenky se zajímavými náznakovými rysy básně ruší občas najednou podaná polopatická sdělení.Přesto je to skutečně dobrá básen, závěr mne zklamal.Dávám za čtyři.
Tohle je asi jedna z nejlepších básní, co jsem od Tebe četla. Ta atmosféra oslovila i mě, jinak naprostého bezvěrce, pouze milovníka té krásy, ticha a chladu...
nemusím církevní ceremonie v jakékoli podobě,ale mám rád atmosféru kostelů,katedrál,stavby s církevní tématikou,
...jen jsi mi připomněla,že to stejný v kostele dělám taky,ale tak nějak opravdově a bez obalu !! je to moc pěkný,úplně to odhaluje atmosféru prožitku, děkuji,
den co den | To Tobě Bože | Ztratit | Romantické fantazy | Podzimní drak