Vcházím po schodech ke dveřím,
mosazná klika na mě křičí
ohlížím se
a snad nikdo jiný to nevidí.
Proplouvám uličkou mezi lavicemi
a míjím svorně klečící.
Však nohu mi z nich nikdo nepotrhne
a já se blížím k oltáři.
Pak hlas varhan ticho prolomí,
klečící rázem stojí
a zpívají
a studno je mi zas.
Neznám slova této písně
ač bych ráda,
ráda význam pochopila.
Není mi dáno záda křivit,
v ústech krev a tělo okusit.
A tak odcházím potichu
s hlavou dolů
kolem soch a obrazů.
Viděla jsem dveře z obou stran
a tak mohu odejít.
V ruce tisku mosaznou kliku
a nikdo na mě neječí.