Kdosi vyprávěl mi
o kráse Ciceronových veršů,
o dokonalých hexametrech
v šedi času, v šedi dnů.
Mluvil o lásce k němu,
o touze být jako on,
i když nevidí si na špičky
ani do týla.
Vyprávěl o síle,
která slova spletla,
o moudrosti a dokonalém souladu.
A taky o lidech,
kteří ten soulad poslouchali
a přitom
si neviděli ani na špičky.
Rozkládal a planul při tom,
hlavu v dlaních,
filozof.
A já líbala jeho pokoru
svojí touhou
a ty verše Ciceronovy.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
O ne, jeden můj profesor... on takhle filozofuje a nakonec si to zhodnotí slůvkem "schön";-) Dneska to byla fakt sranda - debatovalo se o tom, jestli byla Giaconda těhotná a jestli se Svátek matek slaví už od Jindřicha III. A mimochodem taky o Ciceronovi...
Diskuze | Trochu o rezignaci | Jinej svět | Jít zpět? | Sinusoidy