V první strofě ve druhém verši na mne mluví docela jinak frázování. Jinak je výmluvná, ze startu dobře usazená, jeden by myslil, že po ní závodník zkušeně vyběhne. Nevyběhnul. Druhá je unavená, není do ní nic, bez správné výživy, třetí je na tom lépe obrazově (když si odmyslím ten náznak afišového prostředku), ovšem bez melodie (kterou jsem jinak náznakem v první registrovala) i bez efektivní soudržnosti do foremní výstavby textu.
obsah chápu, nicméně je z ní patrná emocionální složka víc, než ta druhá - poetická
chtělo by to trochu upravit, učísnout to trochu
anebo vložit jako jinou formu
některý pasáže jsou hezký, jak psal Vydrýsek
hráze kolektivního mlčení
a pro mě ještě i částečně první a pak bahnitý proud, který neodnáší tíhu
Nimrání | Rozhádaná | Chvástavá | Ani se nenadál | Rezignace na prostoročas