Vážka
Nebyla největší, ale rychlá jak střela.
Mé oko vždy potěší, ta modrá, co měla.
Zprvu rozřízla vzduch zvukem dvou motorů
Měla i hmyzí vkus, sedla na rákos, nahoru.
Bez emocí jsme koukaly, naše světy se střetly.
Já viděla do dáli, ona svoje dva metry.
Beze slov, němí, uzavřeli jsme dohodu.
Prostor je její, když ona je na lovu.
Větru své tělo na listu svěřila.
Celé se chvělo, přesto okem mě měřila.
Nechtěla pozornost, byla tady a teď.
Minulost, budoucnost, tak nevnímá svět.
Bleskově znovu zažnula motory.
Královna lovu, nesnázím navzdory.
A kráska toho "dnes" zmizela nad vodou.
Ten den mně nepřines' už modrou takovou.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Od včera víš | Pasáčku beránků | Zrcadlení | Kaštánku | Láskosnílci