Svedl je k sobě
pramínek opojení
zahrála flétna
navzdory odhalení.
Protkáni láskou
svíráni v objetí
bojí se pustit,
srdce se rozletí.
Nechtějí hasnout
ať hvězdy padnou
dýchají do tváří
měsícem chladnou.
Mámením vtělení
jejich já míjí čas
vábením zemdlení
citový kvas.
Budoucnost zívla
vyklízí vzduch
oba jen vnímají
hřejivý vzruch.
Neznělý břink
kreslí jim svět
šeptají, zpívají
bezslovných vět.
Svedl je k sobě
pramínek opojení
zahrála loutna
věčnému láskosnění.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Stříbrný milenec | Zrcadlení | Od včera víš | Podzimní Kréta | Vážka