Pronásleduje mě Tvůj stín
který pohrdá mým přáním
ukončit kroky
ve stopách tmy
kam skláním hlavu do ticha
aby se má slova
nevířila ve vzduchu
prázdných vteřin
kdy prosinec
je příliš dlouhý
na veškeré rány
chráníš svou zem
nahým kouzlem princů
které nás možná nezabije
stvořením pomeranče a ústřic
zdála se lesklá
hladina kde kal popíjel jed
až Tě opět uvidím
bude to naše
poslední past
protože už nedokážeme být
já a Ty
se zničíme navzájem
závislostí dne
být lepší nebo jinde
udělám z Tebe hromady trosek
pomocí vzpomínky
opakující se v období
co pod práh se skryla
až se Ti bude zdát že je konec
tak začne pravá válka
mezi nahými těly
ukamenovaných želv
s náskokem co zahořel
na nových listech papíru
vytrhám své jméno ze Tvé kůže
prázdno zaplním obrazy genocidy
přes které už nikdy
sama neprojdeš k davu
kde
pokud Tě držím... umíráš
plýtvat slovy
na Tvou obskurnost nemá smysl
chci Tě podruhé nenávidět
hlasité ticho
jaro zimou zahřívám
naplno umírám a žiju
Ve Tvých ZÁKOPECH.
5.1.201620:54
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Spravedlivá | Um | Město utrpení 2 | Mezi hvězdami Andělů | Pouze v myšlenkách