V Prokopským údolí
silnou vůlí buvolí
se snažim kráčet aspoň minut pár.
Při krve pocení
mozek nerad docení,
že hojný kila danajskej jsou dar.
Procházka nevinná
kolem kopce Děvína,
tak proč mám dojem, že bude můj hrob.
Málo mám kilowat,
chtěl bych ještě milovat
přes tisíc holek, paní, slečen, rob.
Po svižným chození
válim se tu po zemi.
Teď musím zkusit trochu jinej plán.
Na gauči zahovím
s mým rekordem váhovým
a budu věřit, že v tom nejsem sám.
Hodnocení: 3
(celkem: 6, počet hlasujících: 2)
(celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Ahoj Koala, tak už tu zase otravuju...doufám, že se máš dobře.
A neboj, sám v tom určitě nejedeš.
kvalitní komentář (0)
A neboj, sám v tom určitě nejedeš.
kvalitní komentář (0)Reakce: Koala 
15.3.2025, 18:56
Díky. Ono to ani není až tak myšleno jako humor, spíš jako nahořklý blues...
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
15.3.2025, 18:56Díky. Ono to ani není až tak myšleno jako humor, spíš jako nahořklý blues...
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Sedí na konári... | Záhony | Oáza klidu a pokoje | Olovo v žrádle | Adrenalin