V Prokopským údolí
silnou vůlí buvolí
se snažim kráčet aspoň minut pár.
Při krve pocení
mozek nerad docení,
že hojný kila danajskej jsou dar.
Procházka nevinná
kolem kopce Děvína,
tak proč mám dojem, že bude můj hrob.
Málo mám kilowat,
chtěl bych ještě milovat
přes tisíc holek, paní, slečen, rob.
Po svižným chození
válim se tu po zemi.
Teď musím zkusit trochu jinej plán.
Na gauči zahovím
s mým rekordem váhovým
a budu věřit, že v tom nejsem sám.
, 14. 3. 2025, Básně