Tak trochu divností překypuji,
ať ostatní své lživé oči třeští.
Tahám pomaloučku za vlákna,
jež vedou cestou pochopení,
nevadilo, že moudrost se mi smála.
Tvář její usměvavá neměla dlouhého
stání.
Její kolovrátek moudrem skvíví,
jsem bez okázalého stesku zapálil.
A vlákna, pilíře její moudrosti
spojené v jedno, jsem potrhání podrobil.
Neb své bohatství dlouho spřádala
a na světě její moudra již chyběla.
Teď jen blázni světem bloudící,
co štěstí si vystlali do peřin,
pochytí zbytky jejího království,
budou z nich vyvrženci,
špína mimo společnost.
Že se s nimi potkám, věřím
a proti světu půjdeme se zpěvem,
třeba až na věčnost.
Místo zbraní vybereme si papír,
se skutečnostmi, před nimiž zavírali oči
a omlátíme je jim třeba přes hlavy.
Však jen doufám, že se pak nastane mír
a lidská slepost se do klubíčka stočí.
Tak se tedy střeste před námi, blázny.
P. S.: Připravím si helmy, být vámi,
než začnou pršet naše rány.
Hodnocení:2.5 (celkem: 10, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
LIDI | Útok bláznů | Mezi hroby | Smrt | Múza