Rozjel jsem se za
tebou prvním ranním metrem
doufajíce,
že až budu stát
na orbitu tvého domu,
ucítím ještě trochu
něhy v našem obětí.
Teď však cítím...
Ne to ne.
Rozjel jsem se
první ranní tramvají
za tebou.
Abych zjistil,
že myšlenky
už nemám mezi verši,
že umírá nám náručí.
A neprší, tvé oči neprší.
Odvracíš se zády
a kukátkem hledáš,
jestli jsem ještě
tady...
Hodnocení:4.5 (celkem: 9, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 95x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Tohle prostě nejde udělat. Teda jde, ale nezapůsobí to správně, ba naopak. Začínat dílo nadvakrát a ještě k tomu v polovině. Spousta obrazů působí buď nevěrohodně anebo jsou opravdu obtížně představitelné, zbylou náladu tak rozstříháš a místo stuhy je tu jen spoustu kousků, které nejdou dohromady.
"že umírá nám náručí. "
viděl jsem už spoustu poměrně krkolomných obrazů. Tenhle je stejně tak opravdu těžkopádný. Také se k němu jen těžko hledá účel. Ten by se měl nabízet, ne naopak.
"A neprší, tvé oči neprší. "
Tady mi to uniklo. Možná bych to nepotřeboval dvakrát, ale zdá se mi, že jsi zde ukryl genius loci, tajemství situace, o kterém můj čtenář ale neví.
Poslední čtyři řádky pak necháš vyčnívat - jediná část básně, která se povedla, snad jen navázat, užít jinde.
Začínáš dvakrát a řekl bych poněkud prozaicky. Sdělíš celou první polovinu a vepíšeš do ní jen dva významy a ozdobíš jedním básnickým momentem. To je málo, hodně málo. Nechtěj říkat všechno doslova. Naznačuj a veď čtenáře textem. Zkus si celé dílo říct nahlas nebo si ho nech od někoho přečíst abys mohl více zadumat co a jak. V konci stejně ale nevím, kam jsi svůj význam namířil a jsem z toho poněkud rozpačitý. Právě proto, že tvůj záměr nedoputoval ke mě.
krása.
obdivuju. tebe, satanriela, strangera, luisu
ti všichni komentují zde tak, že je to fakt přínosný nejen pro autora samotnýho, ale třeba i pro druhé
pro mě určitě
paráda.
*** | Čtyry pokoje v hrudním koši | Noc kdy tu nejsi | Na pochybách | Ti jeho krajané