před rokem mi přinesl
deset žlutých růží
už tenkrát hořce voněly
jen netušila jsem
že každý další měsíc mi pak
v srdci sedře kůži
a že můj život stane se tím
nejčernějším snem
záhy ze sna probuzená
růže končí v odpadcích
jen další nechuť z arogance
s níž zkouší na mě triky
na jaře pak s úsměvem
v kostýmku na podpatcích
ze sítě jeho uletěla
prý jménem republiky
. . .
a včera ani nevím kde
už zas mu – možná
Mendelsohna – hráli
a já poslouchám to svý blues
vždycky ti poslední
se přece nejvíc smáli
Hodnocení:4 (celkem: 36, počet hlasujících: 9)
Zobrazeno 36x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Moc děkuju, za body, komentáře a hlavně za podporu. Kytky za to vážně nemůžou. Někde jsem dokonce slyšela, že dnes už se nekouká ani na ten počet - jestli sudý nebo lichý. Za to může těch deset let manželství a jedna... Vlastně, díky bohu za ni
Per aspera ad astra | Sen | Mý srdce ubrečený | Hřích | Ráno