Analogie neskryje,
co skrývá věčně..
Slunce..
hvězdy.. nebetečné,
ukryté v škvíře ode dveří,
kde se propletající střípky něžně škeří
v jezeru radostí a slz,
kde trápení skýtá pohledy hrůz
a jiskry vznešené v úsměvu plachém,
vždyť z prachu jsme a stanem se prachem.
Hodnocení:3.83 (celkem: 23, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 49x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Určité skládání slov za účelem melodie. To je dobrý aspekt básně.
Že obrazy nedají se uchopit, na to si snad už čtenář zvykl (a já ne). Poznámky, že se musí hledat mezi řádky, v nitru, u sebe ... nejsou o textu ani k textu.
Celé je to skládání "pěkného" k "pěknému" a konec.
Tady se nedá přemýšlet nad básní. Nevidím ji. Jen obal od slaných brambůrků, který je nafouknutý.
Proto se zeptám. Proč tolikero slov, jen pro poslední řádek?
Já tyhle kolotočářské projížďky nemusím
víš, ono tak nejde o to, hledat něco na povrchu.. možná zrovna hledat sůl na obalu brambůrků.. jenomže, pokud ty brambůrky neotevřeš, máš pech, nic nebude.
Z kolotočů se mi taky občas dělá šoufl, a houpačky.. ach, ty proudy vzduchu mi procházejí hlavou a je to děs.. tady však pokud neprožiješ, tak se aspoň snaž hledat.. ono se to v životě vyplatí. A pokud ani to ne, tak to ber, jak je libo.
mně se škeření náhodou taky líbí právě, že to nic není, tak to vyvolává fantazii ... moc bych o téhle básničce nepřemýšlela, jen bych se jí nechala vést... je jak z úst Villonových
Žárlivost | Manometr | Síla nekonečna | Ruže na oltáre | Angelika