Analogie neskryje,
co skrývá věčně..
Slunce..
hvězdy.. nebetečné,

ukryté v škvíře ode dveří,
kde se propletající střípky něžně škeří
v jezeru radostí a slz,
kde trápení skýtá pohledy hrůz
a jiskry vznešené v úsměvu plachém,

vždyť z prachu jsme a stanem se prachem.