Napěchovalas minulost do truhly,
jak tabák do dýmky
a myslíš si, že je tím všechno pryč?
Ještě počkej chvilku,
nezahazuj ten klíč.
Vždyť nejcenější co máme,
jsou právě vzpomínky.
Cožpak žádná ze vzpomínek,
nehřeje tě u srdíčka?
Ani jediná nevykouzlí úsměv v tváři?
Až půjdeš spát, zkus zavřít víčka
a všechny je prolistuj,
jako v slabikáři.
Ty zlé zamkni, od nich zahoď klíč,
ale krásné, ty srdce schová.
Co když ti přibude vzpomínka nová?
To každou hned
odhodíš pryč?
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
To srdíčko tam na první pohled působí jako klišátko, ale chce to dočíst celé a potom soudit. Je to sice na hraně, ale podle mne ta ta zdrobělina patří, je ve správném okolí. Sama stěžejní myšlenka je nosná a zaslouží pozornost.
Dárek..... | Kdo za to může? | Tři kříže | Osudu neutečeš | Prázdnota
Klíčová slova
minulost | vzpomínky