Už zase říkáš jak je ten svět krutý,
proč nemůže být trochu jiný.
Bolest do srdce zavrtává se ti jako vruty
a kolem vidíš jen a jen samé stíny.
Ale tak to není blázínku můj,
podívej, ten svět je plný krás.
Otři slzy a utiš ten pláč svůj.
Ta chyba není v něm, ale v nás.
Jak potěšit dovede třeba růže,
může mít mnoho barev, až dech se úží
a jakou při tom bolest způsobit ti může,
když její trn máš zabodnutý v kůži.
Co myslíš, ona tu bolest způsobila?
Ne, to jen neopatrnost tvoje bolí.
Chci aby si konečně pochopila,
že nikdo nemůže za to, když osladíš si solí.
Už nepřemýšlej nad tím že ti ujel vlak,
vždyť nikdo nemá to v životě snažší.
Až budeš zase cítit v prsou ten tlak,
řekni si, že zítra už možná
pojede další.
Hodnocení:4.5 (celkem: 9, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Strach | Kdo jsi? | Vyrostli nám | Potulní herci | Na lavičce