Napěchovalas minulost do truhly,
jak tabák do dýmky
a myslíš si, že je tím všechno pryč?
Ještě počkej chvilku,
nezahazuj ten klíč.
Vždyť nejcenější co máme,
jsou právě vzpomínky.

Cožpak žádná ze vzpomínek,
nehřeje tě u srdíčka?
Ani jediná nevykouzlí úsměv v tváři?
Až půjdeš spát, zkus zavřít víčka
a všechny je prolistuj,
jako v slabikáři.

Ty zlé zamkni, od nich zahoď klíč,
ale krásné, ty srdce schová.
Co když ti přibude vzpomínka nová?

To každou hned

odhodíš pryč?