Hm, já nevím. Kdysi na gymplu jsme na literárním semináři měli napsat haiku, vyjádření nějakého pocitu, nevím už, jak přesně to zadání znělo. Jedna spolužačka vzala bílý list papíru a doprostřed napsala SAMA a pak to nechala s napůl trpitelským a napůl vítězoslovným výrazem kolovat. Spousta lidí, včetně profesorky, bylo samý - oooohhhhh, ale mě to neoslovilo... ani nevím přesně proč, přišlo mi to jalový. Jestli čekala, že se nám to jedno slovo zaryje do srdce a rozpláčeme se? Ale asi to bylo více řemeslný, než čekala... Tvoje básnička není špatná, ale asi ve mně nevyvolává to, co by měla. Je víc řemeslná, než se zdá.
III. | Ztracená | Já | V_A | Bílé světlo