Hm, já nevím. Kdysi na gymplu jsme na literárním semináři měli napsat haiku, vyjádření nějakého pocitu, nevím už, jak přesně to zadání znělo. Jedna spolužačka vzala bílý list papíru a doprostřed napsala SAMA a pak to nechala s napůl trpitelským a napůl vítězoslovným výrazem kolovat. Spousta lidí, včetně profesorky, bylo samý - oooohhhhh, ale mě to neoslovilo... ani nevím přesně proč, přišlo mi to jalový. Jestli čekala, že se nám to jedno slovo zaryje do srdce a rozpláčeme se? Ale asi to bylo více řemeslný, než čekala... Tvoje básnička není špatná, ale asi ve mně nevyvolává to, co by měla. Je víc řemeslná, než se zdá.
Pihovatá žena | Koupelová romance | II. | Strach | III.