Touha
Pod křehkou skořápkou
ty má jediná touho
tam nežiju pohádkou
to už vím dlouho
Hlavou mi bušíš
tebou se netajím
Možná že tušíš
krve si upíjím
Ty má touho někdy mne ubíjíš
jsi se mnou když ke dnu se potápím
Tam dole mi zamáváš
ať vším se utrápím
Najednou pak
ty moje touho jediná
ze všech stran mne prázdnota objímá
Za rozbitou skořápkou
sám sebe vidím
jak s celou svou posádkou
pohádku sdílím
Na papíře bělejším než sníh
Nakonec stejně mne pohladí
ta špetka naděje
Tvůj úsměv mi prozradí
že přecejen to štěstí
tam někde je
Až do rána sobotním večerem
doprovázíš mou touhu spát
Se vstyčeným praporem
na kterém "" První Máj ""
budem spolu psát
Najednou nemusím snít
jak štěstí ve mne probouzíš
Už nemusím si hlavu tít
že zas někam odcházíš
Se mnou si poplakáš
po vzájemném tišení
Láskou mě oblékáš
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Před svítáním | Touha | Divadlo |