Touha 

 

Pod křehkou skořápkou 

ty má jediná touho

tam nežiju pohádkou

to už vím dlouho

 

Hlavou mi bušíš

tebou se netajím

Možná že tušíš

krve si upíjím

 

Ty má touho někdy mne ubíjíš

jsi se mnou když ke dnu se potápím

Tam dole mi zamáváš 

ať vším se utrápím

 

Najednou pak 

ty moje touho jediná

ze všech stran mne prázdnota objímá

Za rozbitou skořápkou

sám sebe vidím

jak s celou svou posádkou

pohádku sdílím

Na papíře bělejším než sníh

 

Nakonec stejně mne pohladí

ta špetka naděje

Tvůj úsměv mi prozradí

že přecejen to štěstí

tam někde je

 

Až do rána sobotním večerem

doprovázíš mou touhu spát

Se vstyčeným praporem

na kterém "" První Máj ""

budem spolu psát

 

Najednou nemusím snít

jak štěstí ve mne probouzíš

Už nemusím si hlavu tít

že zas někam odcházíš

Se mnou si poplakáš

po vzájemném tišení

Láskou mě oblékáš