ani pořádně nevím
kam můj život směřuje
krásnými představami myšlenky živím
těmto opiátům duše slepě důvěřuje
možná jsem si utvořil
svoje malý peklo
bez něj bych stejně i tak živořil
protože štěstí ode mě pryč uteklo
co když je to pravda
a vše je jen perfektní maska
co když to není křivda
že opravdu vymřela všechna láska
co když stojím na rozcestí osudu
a mám si vybrat co dál
nejsem připraven opustit bezpečnou půdu
na které jsem si kdysi hrál
moje ideály dopadají na rozpálenou zem skutečnosti
jenom se smaží a umírají
nic víc než tíživá váha odloučenosti
a dveře k lepším zítřkům se stále neotevírají
existují vůbec nějaký pravidla
v tomhle svíravým světě o čtyřech stěnách
proč spravedlnost ještě nezavládla
krutá je země neznámá na mých malých cestách ...
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Vize | Bolest | Poslední rozloučení | Prach | Terra incognita