ani pořádně nevím
kam můj život směřuje
krásnými představami myšlenky živím
těmto opiátům duše slepě důvěřuje

možná jsem si utvořil
svoje malý peklo
bez něj bych stejně i tak živořil
protože štěstí ode mě pryč uteklo

co když je to pravda
a vše je jen perfektní maska
co když to není křivda
že opravdu vymřela všechna láska

co když stojím na rozcestí osudu
a mám si vybrat co dál
nejsem připraven opustit bezpečnou půdu
na které jsem si kdysi hrál

moje ideály dopadají na rozpálenou zem skutečnosti
jenom se smaží a umírají
nic víc než tíživá váha odloučenosti
a dveře k lepším zítřkům se stále neotevírají

existují vůbec nějaký pravidla
v tomhle svíravým světě o čtyřech stěnách
proč spravedlnost ještě nezavládla
krutá je země neznámá na mých malých cestách ...