Tak ráda slyším tvůj hlas.
A mé vlastní věty
marně závidí křídla mým myšlenkám.

Tak ráda slyším tvůj hlas.
A chci tě jen obejmout a mlčet.
Mít volbu slov,
když přijde jejich chvíle
a volbu ticha,
když budem oba chtít...
nemluvit, jen dýchat.

Připadám si náhle jako dítě
- slyším hlas u svého ucha
a zjišťuji s údivem:

Proč tě nevidím?
Vždyť jsi tak blízko.
Mé srdce je tě plné.
Proč je má náruč prázdná?