Milovat
když činy řeknou víc jak slova
tiché vzkazy
do zavřených očí
stočí příběh
jako zběh svůj život
na cestě, a v obavách
že se dobré končí
Postrádat
tiše ptát se vlastních úst
kam zmizela, touha
co dříve krátká doba byla
krásná
dnes bolest
když každá noc, zdá se
příliš dlouhá
doufám a vzpomínám
Nic nevědět
jako pojistka vlastní malosti
života v ústraní
bez boje vzdávat se
pod oparem vín, zakrývat
vlastní slabosti
a čekat
než duše tvoje spásná, opět
objetí mé pohostí
milovat, postrádat, a nic nevědět...
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Některé momenty na mě působí, jakoby tam "jen" potřebovaly být, bez dalšího vztahu k okolnímu textu. A vlastně bych se bez nich obešel, nebo je nahradil jinak. Všechny prostředky je nutno užít tak, aby měly smysl, aby žádný význam nevyrušil z lehkého přediva vjemu, který tkáš. Slovosled, rým, jednotlivá slova, obsah řádku. Tuším zde víc míst, které se reálně dají vyřešit lépe. I ti největší básníci říkají, že než je báseň stvořena, probíhá na ní spoustu práce, pilování detailů nebo i větší změny.
chuďas "poetou"... | půlnoc... | Temnoty | víš... | pramen...