Jen některé cesty pražské
vedou do věčného Říma,
města plného neřestí,
které dychtivě pláče
proti vzpomínkám.

Jedna z nich dovedla Tě na nábřeží
k železnému mostu,
neobyčejně přitažlivému
jako altánek nad řekou,
který nám zbořili,
tak jako hrad
pro princezny a jinotaje.

Ano i ne,
tam u řeky,
krásně velká piha
na svůdně bílých chodidlech
lákala mlsné labutě
k ochutnání zralých prstů,
které se omylem zapletly
do předem jasné rovnice.