Některý momenty jsou pro mě kvalitní, hrají na obrazotvrornou strunu mého čtenáře
sypání rzi
hlava vrostlá do zdi
kopyta za lesem (ačkoli zní uměle, pateticky)
jinde jsi prozaický, odmítáš uspořit na slovu. Skoro jako by jsi chtěl nalít novou mízu do obnošených výrazů, což se někde daří, někde jsou na slovech jejich staré jizvy a používání vidět víc než nový nátěr.
Čekání na konec nedopadlo úplně tak jak jsem chtěl. Nový nátěr, kterému nevěřím, jak bych asi rád. Básnické téma, chtěl jsem ho číst víc v abstrakci, víc v hloubce. Míň jako prózu. Čísla jako hodnocení v současnosti neuznávám. Jen ještě snad, že jsem tenhle milý text četl s radostí.
Večerní | Patetická | Oceán | Když se stmívalo | Nesvětec