I když mne nevnímáš a nevidíš, slzy si utírám ... vždy doufej v lepší zítřky, ty nepadaj vždy z výšky, naděje nám umírá poslední, tak se kolem sebe jen rozhlédni ... je ráno a noc, spím a bdím, jdu a sním ... sním o tvém úsměvu co na cestu dostanu, co pohladí mě po tváři a mé líce pak rozzáří ... to slunce co nám vyjde za hlavou odkloníme stranou, jen nám ptáci zahrajou sonátu rozeřvanou ... mě nevadí ta faleš, člověk v ní musí žít, mě nevadí ta bolest, s ní se musím usmířit ... mě vadí to co je a to co není zde, to co nedržíme v náručí a to co tlukot srdce přehluší ... možná jednou se na mě usměješ a zjistíš že se mnou jde i lepší svět, zjistíš tu nepatrnou maličkost co přináší lepší zítřky ... můžem prosit zesnulé o růže tak spanilé, o krásu světa, co do kouta spěchá ... vše jenom utíká, prašná cesta je zametená a ještě ani ne objevená ... čeká, čekám ... snad někdy, jednou na ten vrchol dorazím a ruku do tvé dlaně zabořím ...*
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 9x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
První cigareta (aneb cigaretové pokušení) | Vždyť život jde dál..... | Probuzení ... trochu veršované snahy | ... Snad Jednou ... | Láska je plevel, tak tomu ty nevel :-)