Jsem vězeň vlastního těla, té pavučiny kolem.
Jde to všechno stále dokola, zahodit, nechat být pod stolem.
Smočit své tělo v pár kapičkách, smýt tu špínu, uložit minulost ve svých malíčkách, všechnu tu hlínu.
Rozmotat tu síťku pavučiny, zahodit zbytky studu.
Odkrýt povrch tajné ženštiny, nechat prostor jen a jen pudu.
Svléct se z kůže, toť můj pud.
Ochutnávat lístky růže, degustovat jejich chuť.
Jde to všechno stále dokola, zahodit, nechat být pod stolem.
Smočit své tělo v pár kapičkách, smýt tu špínu, uložit minulost ve svých malíčkách, všechnu tu hlínu.
Rozmotat tu síťku pavučiny, zahodit zbytky studu.
Odkrýt povrch tajné ženštiny, nechat prostor jen a jen pudu.
Svléct se z kůže, toť můj pud.
Ochutnávat lístky růže, degustovat jejich chuť.
Hodnocení: 1
(celkem: 1, počet hlasujících: 1)
(celkem: 1, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
myšlenka se mi líbí, zpracování, forma - ne
hodnotit nebudu.
škoda těch dlouhých řádků
kvalitní komentář (0)
hodnotit nebudu.
škoda těch dlouhých řádků
kvalitní komentář (0)
nečte se mi nejlíp, je toho moc na jedné řádce. Některé rýmy jsou trošku triviální a závěr mě moc nedostal, ale brak to není a myšlenka v tom je..
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Memento | Od ní pro něho | Temný kout | Svlečená z kůže | Kdo je to Bůh?