Pod svícnem na stole z mahagonu
Je stále ten samý temný stín
A kapky vosku hltá s velkou chutí
Tak jako farář svých oveček splín
Právě v tom stínu všechno mizí
Zářivou iluzí je světlo svíce
Vně stínu lze pak lehce poznat
Že potřeba je světla více
Na stole z mahagonu leží mnoho věcí
Na kteréž svíce světlo dopadá
Například deník vzdáleného strýce
Prolnutý ve všech snad náladách
Pár listů stačí, aby se pochopit dalo
Že člověk to byl obzvláště pečlivý
Staral se o všechny, náhle však ztratil se
Dnes o něm mluví jen z vesnice archívy
Poslední na lesklém a černém stole
Jo trochu úsměvná věc; loutka kašpara
S ním hrával jsem si jako malé dítě
Pohledem na něj vně mně myšlenka povstavá
Už nebude dalších slov v strýcově deníku
Či dalšího kdo bude si s loutkou hrát
Už jenom zbývá to, stůl, na něm svícen
A pod ním tmavý stín, v něm temný chlad
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
škoda rozkolísanosti rytmu a občasný změny metra,
(snad jako báseň v próze)
ale skoro bych se i uměl nad zmíněný povznýst, díky
určitý příjemný výpravnosti a vůbec obsahu textu
tohle je způsob psaní, kde se asi moc neočekává originalita
rýmů, jinotajů, abstrakce, a právě i proto je těžký textem
po technický stránce zaujmout, ale stalo se
Stůl | Déšť | Pořad | Nemám nic |