Pod svícnem na stole z mahagonu
Je stále ten samý temný stín
A kapky vosku hltá s velkou chutí
Tak jako farář svých oveček splín

Právě v tom stínu všechno mizí
Zářivou iluzí je světlo svíce
Vně stínu lze pak lehce poznat
Že potřeba je světla více

Na stole z mahagonu leží mnoho věcí
Na kteréž svíce světlo dopadá
Například deník vzdáleného strýce
Prolnutý ve všech snad náladách

Pár listů stačí, aby se pochopit dalo
Že člověk to byl obzvláště pečlivý
Staral se o všechny, náhle však ztratil se
Dnes o něm mluví jen z vesnice archívy

Poslední na lesklém a černém stole
Jo trochu úsměvná věc; loutka kašpara
S ním hrával jsem si jako malé dítě
Pohledem na něj vně mně myšlenka povstavá

Už nebude dalších slov v strýcově deníku
Či dalšího kdo bude si s loutkou hrát
Už jenom zbývá to, stůl, na něm svícen
A pod ním tmavý stín, v něm temný chlad