střepiny krve
v rozbitém průvanu
záclonka panny
spálená na popel
z pustiny vytéká
malířská běloba
na kůži modř
fialově sténá
památku za nehty
vybírá zákon
střepiny myšlenek
matně se míhají
posledním vzdechem
vrtkavě plynou
do návratna
k dalšímu znásilnění
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 63x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ne bohužel, ale bohudík. Ty jediná to vidíš a mě by to ve snu ani nenapadlo. Zajímavý názor. Souhlasím. Malířskou bělobu jsem mohl pojmout jinak, ale modř s fialovou je již hotový obraz. Děkuji za názor a koment. Takových více.
Ufff....
památku za nehty
vybírá zákon
....
no je to drsné...nevím, jestli ne až moc. Ale asi to bylo záměrem. Osobně takové básně nejsou moje krevní skupina...
Ahoj, díky za zastavení a za koment. Ano, je to drsné, život je drsný a proč bychom tedy o něm měli psát změkčile? Jak je krásně na světě, je už tak okoukané téma, že by návrat do reality měl občas být a realita je drsoň drsňácká!
Chápu. Také nemám ráda slaďácké básně, ale jak jsi napsal - život je drsný. V TV je spousta drsných zpráv. Pak následují drsné filmy...pokud zdrsní ještě poezie, kde vezmeme potom krásu?? ALe je to jen můj názor. Každý má nějaký - jako zadek .
CO JE VLASTNĚ KOLEM NÁS? | OBĚTNÍ MOTÝLEK | V NÁRUČÍ | STAČILO | PADAVÝM STOUPÁNÍM