střepiny krve
v rozbitém průvanu
záclonka panny
spálená na popel
z pustiny vytéká
malířská běloba
na kůži modř
fialově sténá
památku za nehty
vybírá zákon

střepiny myšlenek
matně se míhají
posledním vzdechem
vrtkavě plynou
do návratna

k dalšímu znásilnění