Snad bojím se už mluvit o štěstí
Neb to nikdy dobré nevěstí
Štěstí je vratké a občas i zlé
Chci si ho užít, dokud je mé
Umí hned zmizet rychlostí světla
A kde předtím jen láska kvetla
Zbyde smutné spáleniště citů
Moře slz a tlumených to vzlyků
S tebou však - a nemohu si pomoci
Nesnažím se své city přemoci
Cítím se šťastný, cítím se svůj
Nechci nic víc, než býti tvůj
Než držet tě v náručí pevně
Hladit tě a líbat tě jemně
Topit se v tvých očí barev dvou
Jsi pro mě světlem, a ne tmou
Jsi jiskrou pro plamen mojí lásky
Jsi vodou pro mých citů klásky
Jsi půdou pro semínka mé důvěry
Jsi důvod nepáchat nevěry
Jsi lékem na všechny moje rány
Jsi klíčem do mého srdce brány
Jsi víc, než bych si dovolil kdy doufat
S tebou si nikdy nebudu zoufat
Jak mohl bych zoufat když nasadíš
Úsměv, ďolíčky - na zem mě posadíš
V tu chvíli jsi nejkrásnějším stvořením
Takový úsměv je života kořením
Chci, aby ten moment trval navždycky
Aby náš vztah neskončil tragicky
Snad přál bych si tě nikdy nepustit
Můžeš mi takovou závislost odpustit?
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 71x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
je tam příliš mnoho zájmen
při čtení hned první mi asociuje vyznání pro jednu určitou
a pro ni, jsem si jistá - bude hezké si tě číst
pro mě, už tak hezké ne
působí hodně jak to říct, rýmy na sílu, rýmy pro rýmy
někde přeplněno slovy a slovíčky a těmi zájmeny
Rýmy jsou zde, protože jsi se autore rozhodl, že se to rýmovat musí a onen mus je tedy setsakra vidět. V rytmu si pleteš jamb s trochejem, což jsou protichůdná metra (prosím neplést s MHD). Ke konstrukci básnického obrazu není mnoho co říci, snad jen tolik, že bych nevylučoval ani nějaký primitivní automatický generátor. Četba je potřeba, ale hlavně klasiků, modré hvězdičky nejsou zárukou ničeho.
Tohle mi přijde spíše jako reakce na můj komentář.
Samozřejmě že je důležité číst klasické autory, ale i tady je spousta dobrých autorů a číst je aspoň nic nestojí.
A záruky to samozřejmě nejsou, nicméně některé jsou skutečně zasloužené.
Můj komentář není reakcí, tou je až poslední věta v posledním souvětí - s těmi hvězdičkami. A ani to není reakce směrem k tobě, nýbrž upřesnění autorovi textu.
P.S.
Mimochodem, jak se poznají některé od některých? Tedy pro toho, kdo se zjevně sám nevyzná?
Já nechtěl nikoho vypisovat, abych někoho třeba neurazil...
Když si nějakého takového najde, tak už je to na něm, jestli se mu bude líbit, nebo ne - a jestli si chce vzít teda nějaké ponaučení. Když už někdo tu modrou má, tak přeci musí něco umět. Každý má jiný vkus a proto je i známkování a "hvězdičkování" závislé na tomhle faktoru. Ale když už někdo tu modrou má, tak něco umět musí, byť se nám to třeba nelíbí. Od takových se tady autor učit může.
Co se klasiky týče, teď jsem třeba četl Manon Lescaut od Nezvala a že by mě to nějak oslnilo, to se říci nedá a přitom je to dílo, ze kterého se čerpá a vychází.
Úvodem...ztrácím rytmus a ty rýmy jsou...no prostě špatné...Často mi přijde, že tvoříš text na základě rýmů, místo tvorby rýmů na základě textu.
Vidíš to...tě, tě, tě?
"Než držet tě v náručí pevně
Hladit tě a líbat tě jemně"
Strašně moc přivlastňovacích zájmen:
mojí lásky, mých citů, mé důvěry, moje rány, mého srdce -
všechno v jedné sloce
Tohle mi přijde jako nesmysl:
"Topit se v tvých očí barev dvou"
"Jsi klíčem do mého srdce brány"
Jestli je to prvotina, tak beru...ale číst, číst, číst... Je tady spousta kvalitních autorů, kteří tě tady můžou dost naučit ( většinou mají tmavě modré hvězdičky ). Hodně zdaru v dalším psaní, jsem zvědav, co bude dál.
Štěstí |