Snad bojím se už mluvit o štěstí
Neb to nikdy dobré nevěstí
Štěstí je vratké a občas i zlé
Chci si ho užít, dokud je mé
Umí hned zmizet rychlostí světla
A kde předtím jen láska kvetla
Zbyde smutné spáleniště citů
Moře slz a tlumených to vzlyků

S tebou však - a nemohu si pomoci
Nesnažím se své city přemoci
Cítím se šťastný, cítím se svůj
Nechci nic víc, než býti tvůj
Než držet tě v náručí pevně
Hladit tě a líbat tě jemně
Topit se v tvých očí barev dvou
Jsi pro mě světlem, a ne tmou

Jsi jiskrou pro plamen mojí lásky
Jsi vodou pro mých citů klásky
Jsi půdou pro semínka mé důvěry
Jsi důvod nepáchat nevěry
Jsi lékem na všechny moje rány
Jsi klíčem do mého srdce brány
Jsi víc, než bych si dovolil kdy doufat
S tebou si nikdy nebudu zoufat

Jak mohl bych zoufat když nasadíš
Úsměv, ďolíčky - na zem mě posadíš
V tu chvíli jsi nejkrásnějším stvořením
Takový úsměv je života kořením
Chci, aby ten moment trval navždycky
Aby náš vztah neskončil tragicky
Snad přál bych si tě nikdy nepustit
Můžeš mi takovou závislost odpustit?