Soud člověka

Přistup k lavici obžalovaných


Autor: Demon, 15.4.2002, Básně

  

Jsi vinen ze slepoty, která duši Ti zastírá.
Nevidíš drobné démanty prosté krásy.
Tvůj svět pod závažím doby pomalu umírá.
Pár básníků je tvou armádou spásy.

Jsi vinen ze zpustošení slova láska.
Naplnil jsi ho prázdnotou a všedností.
Je jako potrhaná kráska,
jenž pro Tvou sobeckost v moři bezcitnosti navždy se rozpustí.

Jsi vinen z toho, že žiješ,aniž bys prožíval.
Za malichernostmi se ženeš nad zbytečnostmi naříkáš,
Na vrchol mamonu se drápeš, abys
svou moc dokázal.
Snad ještě dokážeš zachytit lesk hvězd, který za zlatý peníz neprodáš.

Jsi vinen z umírání tohoto světa.
I přesto, že moudrá matka se snaží bránit,
zastínils nádheru jejího světla,
zahubils to, co nedá se již vrátit.

Jsi odsouzen k tuposti svého spěchu.
Pokud nenajdeš sílu opět snít.
Dokud znovu neobjevíš krásu svého světa.
Tvůj rozsudek je ŽÍT.

Hodnocení: 1.42
(celkem: 17, počet hlasujících: 12)

Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>