Sonet o snu

Ahoj. Podle mého nenastala chyba nikde. Jak čtenář vnímá text je zrcadlo, které je každému autorovi třeba. To, že autorův záměr nedojde ke čtenáři je interakcí, ne jednostrannou chybou čtenáře. To je ale na dlouhou debatu.

Přiznám se bez mučení, že jsem nedomýšlel tak daleko jak jsi sám četl. Ne snad že bych chtěl provokovat, to je silné slovo. Ale pomyslné šťouchání a dloubání do žeber čtenáře je můj sport číslo jedna. Všeho v míře. Tentokrát to bylo celkem horkou jehlou, ale i tak. Trochu patosu, trochu zahuštění(skoro až nečitelnosti), trochu humoru, trochu profláknutého a konec odlehčit.
Málo nepaměten je právě ta nestravitelnost v oxymorónu: hodně toho ví a je zakletý ve slovech, ozvěnách, heslech, která mu rezonují a těžko se mu přemýšlí (třeba nemůže spát: je to jen interpretace, ale baví mě myšlenka, že každému vytane něco jiného).
Třetí sloka je sen doslova, zároveň v kontrastu víceméně bez abstrakce. Na místě sítě jsem nutně potřeboval eskalovat abych mohl přejít do zklidnění, završení v konci a jak říkám, horká jehla způsobila, že jsem nad tím nedumal dost dlouho.
V celku je to hůř stravitelné, ale myslím i z ostatních komentářů, že hlavní cíl ten textík splnil: vyvolat podněty. Nemám rád ty, ke kterým není co říct.
Tak jako tak díky za slova. Je fajn, že krom jistého kochání tu je někdo nový kdo taky pod dílo něco napíše. A tak ...

kvalitní komentář (0)