Bez zahrad. Bez bazénu. Bez lásky a vkusu.
Snáší se k podlaze závoj záclon ztichlých,
v hloubi sálu zmlkly kroky kdysi přišlých,
temný kout se choulí ke vzpomínkám z kusů.
Na zašlém papíru čtu si slova LHÁŘI,
NECHCI UŽ VĚDĚT CO CHCEŠ A CO TI VADÍ,
oknem vniká světlo, tma mu zmizet radí,
čirý klid je modla - svůdná jako stáří.
Většinou rád nechám plnit sliby druhé
s démonem ne krotkým, s pastou snobství v tubě,
pak rande expresně v pekle nebo v nebi.
Nebývá možné a vlastně ani není
jenom pálit mosty a čekat odpuštění.
Vešel jsem do domu. Ale dům to nebyl.
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 27x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Sonet s tmou za zády | Modré je světlo, hladina do stříbrna | Sonet o stvůrách potměšilých | Hřiště. Hledání světa. | Loutkohra