Bez zahrad. Bez bazénu. Bez lásky a vkusu.
Snáší se k podlaze závoj záclon ztichlých,
v hloubi sálu zmlkly kroky kdysi přišlých,
temný kout se choulí ke vzpomínkám z kusů.

Na zašlém papíru čtu si slova LHÁŘI,
NECHCI UŽ VĚDĚT CO CHCEŠ A CO TI VADÍ,
oknem vniká světlo, tma mu zmizet radí,
čirý klid je modla - svůdná jako stáří.

Většinou rád nechám plnit sliby druhé
s démonem ne krotkým, s pastou snobství v tubě,
pak rande expresně v pekle nebo v nebi.

Nebývá možné a vlastně ani není
jenom pálit mosty a čekat odpuštění.
Vešel jsem do domu. Ale dům to nebyl.