Když mi bylo o pár let míň, začala jsem skládat. Toto je jedna z mých počátečních básní, které už nebyly jen o lásce. Do těchto básní jsem již začala dávat mnohem více pocitů a velký kus sebe samotné...
Smrt
Je to konec života na Zemi
Je jako pták skřehotající mezi větvemi
A najednou klid
Nic než jen ticho v duši
Možná chtěl i něco víc být
Teď již ho ale nic z toho snu nevyruší
Spí
Tiše spí v náruči matky Země
Sní
Sen o zrodu božího plémě
Tma mu začala otvírat náruč svou nevinnou
A do temnoty padá tichou krajinou
Jen vzpomínky zde zůstanou
Snad šťastné jsou Kdo ví
Všichni máme smrt zadanou
Ale na kdy To nikdo nepoví
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:4 (celkem: 16, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Chápu to tak, že tuhle tvorbu psalo mládí samo...rozvinutější myšlenka by se v tomto textu nádherně vyjímala..snad to přinese čas, ale rozhodně už nyní se cosi projevilo...
Snění |