snad sis nemyslel
že bůh ti přes noc nadělí
já vím pověst plodí další
někdy i dny a bude ti teskno
/nouze ti dodá odvahy/
snad sis nemyslel
že z jednoho poznáš všechny
a samopohybem verš
snad sis nemyslel
že tvůj původ líp zaslechne
jak se slepí koně vodí k ohlazeným křemenům
s čistým svědomím
můj anděli
mé pomíchané nebe na zemi
z důkazů mlčení sestoupiv do pekla
abys nespadl
že ke stánku Múz bude cesta široká
snad sis nemyslel
anděli
i s odkrytou hlavou
modli se
modli se a pracuj
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 133x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Se sem vracím po nějakým čase. A pořád mně to přijde jako jeden z nejbrysknějších žalmů z bible novodobého autora poezie, jejichž hemžení je naším závazkem.
No, je to možná jeden z těch textů u kterých se tak úplně nepropadám hanbou do země, když ho čtu i po dlouhém čase. Ale kolik je těch fakticky blbých se vším všudy.
Moc by mi pomohlo, kdyby ses pokusila zapátrat v sobě, kde a jak vnímáš ty zásadní rozdíly ve smyslu přijetí i nepřijetí svému vjemu z textu.Uhlídat ty nuance, či zásadní rozdíly, jak působí. A pak, zda-li jsi schopná vnímat text jako celek, zdali ti dokáže něco říci, nebo jde čistě o závan mezi jednotlivými verši.
právě že pátrám, pokaždý, než něco napíšu
nejde mi o pochopení autora, ačkoliv ... v lepším případě je to super, nicméně...už jsem se částečně zbavila nutnosti chápat, o čemže to je, aneb - co tím autor chtěl sdělit
před líbivostí jednotlivých dávám přednost celku, jenže...!
v tomto případě tady a teď je pro mě čitelná, pochopitelná a obsažná první část až k čistému svědomí
ano - samopohybem verš - je něco co mi plasticky vystupuje, jako když bych si tě představila, jak píšeš jedním tahem a pak zvedneš ruku s tužkou máchneš, otočíš stránku třeba, prostě mezera a píšeš dál, taková vsuvka, ale při čtení mi vyčnívá
snad sis nemyslel, že z jednoho poznáš všechny - pro mě velmi silné
víc než slepí koně
ale ten konec je pro mě neuchopitelnej, nevím co si tím myslela, a já sama si to neumím dosadit něčím (pro mě) známým a tak mi to plandá a štve mě to, protože nevím
Ora et labora, Inko, tomu rozumím. Jinak můžu hodnotit spíš pocitově, protože třeba významu těch koní a křemenů nerozumím vůbec. Ale "můj anděli, mé pomíchané nebe na zemi", to je verš, který si odnesu
Ptát se na to, proč si jedno odnásíš a proč zrovna druhé ne, není nutné. Stejně tak není nutné, abych já vysvětlovala. Možná pak někdy, až zase posedíme, Ty si dáš Malibu s džusem a já trochu toho vínka...(a to si za rámeček nedáš )vezmi zas Romču sebou, kolikrát jsem si na ní taky vzpomněla, bylo to fajn.Jo a tu knížku pořád schraňuju, neboj.
Efoata | Tak | Při křtu | Věnovaná | Z jeho mlčení